Rozhovor se studentkou: Milada a její zahrada v podhůří Beskyd

Mé jméno je Milada Reinertová, jsem lektorka spirální stabilizace, masérka a své klienty učím komunikovat se svým tělem, duší a myslí.

Má zahrada se nachází v podhůří Beskyd, na rovině, 350 m. n. m. Je tady hodně větrno a údolím sem protahuje chladný vzduch. Půda je vyžilá a zničená desítkami let obhospodařování zemědělským družstvem a těžkou technikou. Zhruba 30 cm pod povrchem je několik metrů hluboká jílová vrstva. Zkrátka samo od sebe tu neroste nic.

Jak vypadala tvá zahrada před kurzem? Jak dlouho je založená? Co na ní bylo? Jak jsi se na ní cítila?

Zahradu jsem zakládala před dvanácti lety podle návrhu architektky. Po obvodu ji chránil tújový živý plot. Uprostřed byla velká travnatá plocha a kolem ní jehličnato-trvalkové záhony zamulčované kůrou. Ze začátku to byla nádhera jako někde v parku a já se těšila, až to všechno povyroste. Jenže kůra se musela pravidelně dosypávat a plevel se v ní držel lépe, než kde jinde. Byla to nikdy nekončící otročina. Až jsem to před čtyřmi lety vzdala a nechala to napospas. Prostě jsem neměla sílu na nic jiného, než každý týden přetrpět pár hodin se sekačkou v ruce.

Proč jsi se do kurzu přihlásila? Jaká byla tvá motivace?

Miluji vrtání se rukama v hlíně a na staré zahradě mě to nebavilo. Nic nového jsem tam nebudovala, jen se snažila udržet stávající. Původně jsem hledala architekta, ale bála jsem se, že nedokážu vysvětlit, co od své zahrady očekávám a že on mi nebude umět navrhnout zahradu, která nedopadne stejně jako ta stará.

Jaké bylo tvé očekávání?

Možná ani já sama jsem si nebyla jistá, jak má moje nová zahrada vlastně vypadat. Doufala jsem, že si na kurzu trochu ujasním představy a odvezu si návrh práce na dalších pár let. 😊

Jak se ti kurz líbil? Splnil tvé očekávání?

Ano, kurz mé očekávání splnil. Probíhal ve velmi přátelské atmosféře, s některými kolegy jsme dodnes v kontaktu. Zázemí bylo perfektní. Žádná starost, co budu jíst a žádné časové ztráty. Pracovali jsme podle témat – žádné padla, protože už je pět. Zkrátka ani minuta nazmar. 😉

V neposlední řadě Tvá podpora – krásně ses nacítila na potřeby nás všech. Za celou dobu jsem neslyšela „tohle máš špatně“ nebo „takhle se to nedělá“. Vždy jsi nás lehce popíchla k přemýšlení, co by z toho šlo vykouzlit jiného. A krááásně to fungovalo!

Co jsi si nejvíc užila?

Podporu celé skupiny. Nadšení nejen pro vlastní projekty, ale zvědavost na ty ostatní, jak se kdo posouval, možnost občas něco trošku opsat. 😊 Bylo tam tolik podnětů, ze kterých se pak nádherně uskládal můj vlastní návrh zahrady.

Změnilo se něco ve tvém přístupu k zahradě díky kurzu?

Úplně všechno. Vlastně se mi změnil celý život. Byla jsem typ člověka, který chce mít všecko hned. A tohle mě učí trpělivosti. Naplánovat, připravit, u toho asi tisíckrát přemalovat, a pak teprve zrealizovat. 😄 Dnes je můj plán mnohokrát přepracovaný, ladím ho za pochodu jednak podle toho, jak se vyvíjí moje představa o míře zadžunglení (na stupnici 0-10 jsem původně nechtěla více než šest, teď balancuji kolem osmičky) a také podle zkušeností, co na mé zahradě půjde, nebo nepůjde vzhledem k podmínkám. Mám obrovskou radost z toho, že jsem tenhle kurz objevila, poněvadž návrh od architekta by mi byl na dvě věci…

Co následovalo po kurzu? Co jsi změnila, co jsi vysadila, co jsi naplánovala, co jsi postavila…

Jako první jsem vykácela všechny túje. Jsem tady teď sice jako ve vitríně, ale za pár let to volně rostoucí živý plot spraví. Letos jsem vybudovala zahradní jezírko a tím si splnila mnohaletý sen. Ještě chci na podzim stihnout chodníky a první trvalkový záhon. Jo a zasadila jsem ořech, náš domovní strom. 😊

Po kurzu 1 jsi se přihlásila i na kurz 2. Proč? Co bylo tvou motivací?

Léta jsem byla zvyklá jet v korporátu přesně podle návodu a to totálně pohřbilo mou kreativitu. Z jedničky jsem byla nadšená, ale pořád jsem se nedokázala vymanit z trávníku uprostřed (i když podstatně menšího) a záhonů po obvodu. A vnitřně jsem cítila, že potřebuju ještě trošku více nakopnout. Věděla jsem, že u Tebe na dvojce to půjde. 😊

Pomohla ti dvojka v něčem dalším?

Rozhodně! Můj návrh získal úplně jiný rozměr. Myslela jsem si, že uděláme kosmetické úpravy, záhony provlníme do trávníku a bude to. Rozsekala jsi mě hned první večer dvojky, kdy jsi předpověděla, že ten starý návrh zahodím a odjedu s jiným. Jasnovidka jsi. 😉

Jak vypadá tvá zahrada teď a jaké jsou tvé další plány?

Je celá rozbombardovaná. 😄 Všude samá hlína po kopání jezera… Jak celé jaro pršelo, nedalo se pracovat s terénem. I počasí mě učí trpělivosti.

Jak se teď na své zahradě cítíš? Na co dalšího se těšíš?

Jako doma. Konečně, po několika letech. Dříve jsem nesnášela každou snítku plevele a jak mě přerostl, přestala jsem na zahradu chodit. Letos na ní bydlím od brzkého jara a už mě neděsí ta spousta práce, co mě ještě čeká. Já se na ni neskutečně těším.

Doporučila bys kurzy i jiným lidem? Pro koho jsou podle tebe vhodné?

Ano, doporučila. Je to nejlepší investice, kterou jsem v poslední době udělala. Do sebe, protože i já se se svou zahradou měním. Do zahrady, protože i těch patnáct set metrů, které tady mám, se stávají kouskem opravdové přírody.

Kurz je vhodný pro každého, kdo má alespoň kousek odvahy zkusit to sám. Je úplně jedno, kde člověk žije, jak vypadá jeho zahrada teď a jaké má prostředky. Protože na kurzu jsem se mimo jiné naučila to, že všechno má řešení.

Raduško, velmi Ti děkuji, jsem šťastná, že jsme se potkaly. 😊

Více o online kurzech