Jaro je za dveřmi

Moje zahrada dříme v nadmořské výšce 500 metrů a učí mě pěkně trpělivosti. Zatímco časopisy a obchody jsou plné květin a sazenic, já vím, že si musím slevit, že mám ještě dost času. Čas na bloumání, přemýšlení a plánování.

Jsem co krok to nápad a někdy překvapím i sama sebe  :-))))))

Chodím po zahradě se svým sešitem nápadů a zapisuji si. Když si své nápady nezapíšu, nenakreslím, často se beznadějně ztratí. Někdy na ten nápad ještě není správný čas, potřebuji na něj ještě našetřit nebo k jeho zrealizování nemám ještě ty správné informace. Jakou mám panečku radost, když ho ve správný čas ve svém „nápadníčku“ najdu!

Jarní zahrada je po zimě skvělá. Je taková ospalá, zmuchlaná a hlavně přehledná!!! V ten čas můžeme rozpoznávat podstatu věcí i dějů. Odhalí se nám dokonale terénní profil zahrady, její kostra a struktura.

Vlastně navrhuji zahrady tak trochu odzadu.

Nejraději zakázky nabírám v zimě a brzy na jaře.  Zahrada musí být krásnou i v zimě, a pak bude krásnou určitě i v létě. Jak toho docílit? Vezměte si svůj sešit nápadů, procházejte pomalu zahradou a dělejte si poznámky. Přemýšlejte, které stromy budou dominantou, jaké stálozelené keře vyberete a kam je umístíte, protože ty vám budou držet kostru zahrady právě v zimě. Které rostliny vám svou kůrou přinesou v zimě do zahrady barvy. Trvalky a traviny vyberte podle jejich habitusu, který si nechávají na zimu. Jejich uschlá květenství budou těmi květy v zimě. Například ojíněná odkvetlá třapatka, různé trávy, hortenzie, uschlá plodenství orlíčku nebo kosatce sibiřského jsou nádherné, stejně jako spousta dalších trvalek a travin.

První, čeho si všímám, je, zda má zahrada jasné kontury a zda z ní promlouvá její příběh

V zimě je jasně vidět oplocení, cestičky, zídky, lavičky, sochy, vodní plochy, její celkové členění. Její páteř tvoří cesty, její kostru tvoří stromy, které doplňují keře. Vidím, zda tu i v zimě něco tvoří struktury a zda je i v zimě plná barev.

Hned v druhé řadě se dívám, jak je na tom zahrada s vodou.

Dívám se, zda je zahrada ve svahu, v alespoň mírném a přemýšlím, kudy tady protéká dešťová voda. Zda je někde nějaká větší plocha jako zdroj dešťové vody a jak s ní mohu pracovat. Zda ji mohu zachytit v nějakém rezervoáru nebo ji nechávat cíleně zasakovat do pozemku. K takovému účelu nám slouží retenční nádrže, úlehy (swales), svodnice a terásky.

Na své zahradě nemám vodovod, pramen ani žádnou jinou tekoucí vodu. Pouze tu dešťovou. Když jsem založila své první zeleninové záhony, věděly jsme se zahradou, že se o sebe i nadále bude starat sama.

Za třetí zkoumám, jaká je kvalita půdy.

Půda funguje jako houba za předpokladu, že obsahuje velký podíl organické hmoty. Díky tomu dokáže zadržet velké množství vody.
Vrstva humusu na zahradě vznikla tím, že pozemek šedesát let nikdo nekosil. Travnatý porost vyrostl, uschnl, lehl a takhle stále dokola. Vznikl tak báječný kompost, kterého je místy až několik desítek centimetrů!!!

Druhou stránkou úrodné zahrady je, že kopřivy a bršlice rostou do tak velkých rozměrů, že si při jejich kosení připadám jako liliput. Les se díky náletu rozšířil i tam, kde byl původně ovocný sad. Zahradu začala pohlcovat džungle a za pár dalších desítek let by zde byl smíšený les s úrodnou lesní hrabankou, s úrodnou zemědělskou půdou.

Úžasností zahrady je, že se po tom příkrém svahu nemohla prohánět žádná zemědělská ani lesnická hrududu, rozuměj traktory, kombajny apod. To, že je ta země kyprá a v tomto ohledu nedotčená, je její největší deviza.

Zahrada si dokáže udržet své džungloidní klima a já nemusím zalévat.

Když tedy koukáme na svůj pozemek či už založenou zahradu, zvažme:

• Zda na zahradě nechybí domovní, či jiný dominantní strom, zda i v zimě najdeme v zahradě něco zajímavého listem, barvou kůry nebo suchým květenstvím.
• Zda tam najdeme něco, pro co stojí za to projít se až na odlehlý konec zahrady (lavička, socha, pítko)
• Jak správně nakládat s dešťovou vodou. Jak zahradu např. vysvahovat, nadělat terénní úpravy, abychom vodu, co naprší nebo přiteče uměli na pozemku zadržet v co největším množství
• Jak je její půda kvalitní a vymyslet, jak do ní dostat více organické hmoty
• Opravdu dobře si rozmyslet logistiku dopravy, aby se po zahradě nejezdilo ničím těžším než kolečkem. A když už máte zahradu tak velikou, že nějakého motorového pomocníka potřebujete, zamyslete se fakt hluboce, ať obsáhnete celý pozemek a cest tam je pouze nejnutnější množství! I malá hrududu mají volant a zpátečku.

Soběstačné zahradě stačí jí do toho příliš nemluvit a nerejt, nejlépe s bradou opřenou o rýč.

13 dalších tipů pro přírodní zahradu najdete v e-booku zdarma zde >>>