Které nářadí potřebuje nezkrotná zahradnice?

Někdy slyším, že nemůžete do kurzu, protože je to spousta peněz. 🤔 A tak si říkám: „Sákriš, to je přeci úplný začátek a prd v rozpočtu na zahradu. Co teprve až se bude nakupovat nářadí a sazenice a zahrada zakládat?“ Přivedlo mě to k zadumání nad skutečnými zahradními náklady. Co vlastně všechno jsem krom pozemku musela koupit? Asi toho je za těch 12 let práce na zahradě hodně, ale přestože jsem jako samoživitelka se třemi dětmi na rozhazování rozhodně neměla (spíš to často bylo z ruky do huby) na zahradě to šlo. Jak to?

Tak předně jsem netlačila na pilu a pořizovala si všechno postupně. To je důležité. Nechat věci plynout a nechtít mít všechno hned. 💚 Viděla jsem to kolem sebe, jak si lidé plnili sny až kolem 40–50 let. Byla jsem za to ráda a pro mě to bylo tak akorát, protože je to v půlce života. Už vím, co chci a co ne. Mnozí z vás jste už mnohem dál ve svém mladém věku a můžete se pustit do plnění snů už teď, protože víte. Protože už máte potřebné informace a častokrát i prostředky.

A pokud ne, tak vás můžu uklidnit. Všechno má svůj důvod a čas. 💚

Začátky na mé více než hektarové zahradě

Když jsem začala tvořit svou zahradu neměla jsem ani auto. Jezdili jsme na zahradu s nejmladším Martinem, tehdy 13letým, s batohem na zádech s jídlem a vodou s sebou na jeden nebo víc dnů, spát pod stanem. Nářadí jsme vezli pěkně v rukách, protože jsme na zahradě ještě pár let neměli plot a lidé z okolí starou ruinu stodoly brali za svou a vše, co se tam objevilo také. Nemohla jsem tam nikde nic nechat. Dokonce mi tam některé věci přibývali i bez mého svolení jako například záhony s marihuanou schované ve vysokánské trávě a několik let trvalo, než okolí pochopilo, že ta zahrada má majitelku, mě.

Etapa 1. – misionářská

Zahrada byla vlhkou loukou ve stráni, volně přecházející přes nálety ve vysoký les. Příroda mě pomalu převáděla na víru svou. Hektar země byl tak rozlehlý a divoký, že jsem se častokrát jen dívala a třeba první hodinu jen procházela zarostlé části zahrady, tedy se spíš prodírala a jako první, co jsem si pořídila byla sekera, ruční pilka a kosa s brouskem, babkou a kladívkem. I když jsem měla hluboko do kapsy, koupila jsem si kvalitní nářadí, protože jsem si říkala, že když už mě má něco omezovat, ať je to jen moje nešikovnost a ne tupé a těžké nářadí.

Nářadí pro 1. etapu (uvádím pouze orientační ceny):

• ruční pilka (980,-)
• velká sekera (1 200,-)
• malá sekera (1 000,-)
• kosa ze železářství s kovovým kosištěm (set 780,-)
• babka na naklepávání kosy (160,-)
• kladívko na naklepávání kosy (380,-)
• srp rakouský (740,-)
• pouzdro na brousek po dědečkovi (nové 1 300,-)
• brousek na kosu z jemného kamene (380,-)
• vidle trojky s násadou (240,-)
• rýč (1 000,-)
• sadařské nůžky (640,-)
• celta 1,5×2,5 m z bavlněné stanoviny (875,-)

Všechno používám dodnes

Ruční pilka je tak skvělý nástroj! Je ostrá, má velký záběr a na vše do 15 cm bohatě stačila. Velkou sekeru jsem používala na vše větší než těch 15 cm a malou sekerku jsem potřebovala na dělání třísek a zatloukání kůlků k vysazeným rostlinám, na odvětvování a na zatloukání stanových kolíků. Stromy kolem 25 cm pořezali kluci motorovou pilou, se kterou se uměli ohánět jak Martin, tak starší syn Ondřej, tehdy 20letý. Pilu nám půjčoval děda.

Potřebovala jsem vyřezat nálety a začít síct ty vysokánské kopřivy s bršlicí a kerblíkem. Na kosu s dřevěným kosištěm byl ještě pár let čas. Kovové kosiště s obyčejnou kosou se ukázalo jako skvělá volba, protože jsem ve vysoké trávě co chvíli narazila na pařez, větev, kámen nebo cihlu. S trávou jsem se nesušila. Nechávala jsem ji v řádkách trochu proschnout, abych to na vidle neměla příliš těžké a vidlemi trojkami jsem trávu dávala jako mulč na budoucí keřovo-trvalkové záhony pod stromy a kolem pozemku, kde jsem si plánovala volně rostoucí živý plot.

Tady mi byla skvělým pomocníkem celta. Kus látky z pevné stanoviny 1,5×2,5m. Žádné začištění ani poutka, jak bývá obyčejně ke koupení. Takhle čistá se totiž dala využít pod stan nebo karimatku, když bylo mokro a jako celta, když byla velká rosa nebo pršelo. Celta mi nahrazuje kolečko nebo kárku. Vejde se na ní však mnohem víc a zapřáhnout se do ní může i víc lidí, což se ve stráni hodí. S kolečkem by se mi vlakem jezdit nechtělo. Později jsem ji vozila v autě a byla mým nepostradatelným pomocníkem pod cokoliv, co jsem vezla. Pod nářadí, pod nakoupené sazenice, pod úrodu a chránila si tak interiér osobního auta před nejhorším.

Srp a babku s kladívkem jsem si koupila už kvalitní s vizí, že k nim přibude rakouská kosa. Dřevěný toulec s brouskem jsem dostala dárkem od rodičů a ten obyčejný od kamaráda po jeho dědečkovi. Měl radost, že bude sloužit dál a nemusí ho vyhazovat. Takhle jsem nakonec získala čtyři další, které nyní slouží mým pomocnicím při kosení.

V tomhle raném období zahrady jsem pochopitelně sázela stromy a keře a k tomu jsem si pořídila rýč. Sázím s ním stále, ale na rytí záhonů ho nepoužívám, protože neryju.

A posledními z této party jsou sadařské a pákové nůžky. Sadařské mám na zakládání korunek stromů, na růže a na práce při sklízení, je-li jich třeba. Pákové využívám k vyštipování silnějších větví u rybízů, malin a všech náletů ze kterých si právě pákovkami připravuji klacíky pro označování záhonů a veškeré tyčky k rajčatům a k novým trvalkám a keřům. V začátcích zahrady byly tyhle klacky, někdy vysoké až 1 metr záchranou před kosou pro všechno, co jsem vysadila. ☺️

Etapa 2. – edukační

Po dvou letech sečení a mém objevu, jak z pod velké hromady mulče mohu získat bezpracný záhon jsem začala pěstovat zeleninu a nastal čas mého učení se všeho, co jsem od zahrady mohla okoukat a použít při mém pěstování. Bylo to pro mne jedno velké objevování. Jako malá jsem pracovala s babičkou i s maminkou. Z pod ruky jsem jim brala vyházené sazeničky z jednocení a sázela jsem si je na svůj malý kousek záhonku. Rostly jako divé.

Teď jsem to znovu zažívala na své zahradě jako 40letá a nevycházela z údivu. Pidi semínko sazené do země a jaký z toho dokáže vyrůst obr, jako třeba ostropestřec mariánský.

S péčí o zeleninové a bylinkové záhonky do mé rodiny nářadí přibyly:

• krátká motyčka s dvojzubcem (1 500,-)
• dlouhá motyčka s dvojzubcem (1 600,-)
• dlouhá motyka srdcovka (2 350,-)
• kovové hrábě (550,-)
• lopata srdcovka (400,-)
• pákové nůžky (1 200,-)
• malá lopatka (120,-)
• konev na zalévání (69,-)
• kolečko (1 000,-)
• katr (900,-)
• dřevěné hrábě (300,-)

Bronzové nářadí do džungloidní zahrady

Docela obyčejnou plechovou krátkou a dlouhou motyčku jsem už 2× vyměnila, nic nevydržely. Nakonec jsem si koupila nářadí z bronzu. Je úžasné. Ostré jak nůž, lehounké a vlastně s nimi dělám téměř všechno. Šetří mi záda, a tak svou srdcovku do slova a do písmene používám všude, kde se dá.

Bronzové nářadí má bezesporu mnoho výhod:

• Působením otěru dochází k obohacení půdy o stopové množství mědi, které hraje podstatnou roli v enzymatických procesech každé rostliny.
• Bronzové nářadí je nemagnetické a práce s ním nenarušuje přirozené elektrické pole obdělávané půdy. Tato okolnost ovlivňuje příznivě vodní hospodářství půdy.
• Bronzové nářadí nevyžaduje žádnou údržbu. Nehrozí zrezivění ani tvorba jedovaté měděnky. Plocha zůstává i po letech nepoužívání v naprosto netknutém stavu.
• A nakonec se mi jednoduše líbí jeho zpracování, protože je jednoduše krásné a dokonale řemeslně zpracované. Jeho lipové násady jsou tak jemňounké do ruky, krásně ladně ergonomicky tvarované a je s nimi nářadí tak lehounké a přitom pružné a pevné, že se jednoduše těším na práci s tímhle nářadím.

Další nářadí do 2. etapy

Kovové hrábě používám na úpravu záhonků a musím říct, že tvarování záhonů a modelace terénu je také jedna z mých nejoblíbenějších prací. Kvalitní a lehounké hrábě se hodí i na jarní pohrabání trvalkových záhonů.

Malou lopatičku používám na sázení. Jak do záhonů, tak do květináčů, zkrátka na tu jemnější práci potřebuji jemnější nářadí. K takovým pracím patří i čištění svodnic, do kterých tahle malá lopatka padne jak ulitá.

Lopatu srdcovku s elegantně tvarovanou rukojetí používám na práci se zeminou a přehazování kompostu. Na rukojeti velmi záleží. Dnes koupíte taková tupá polena, o která si uděláte mozoly ještě dřív, než to nářadí někam donesete. Osvědčily se mi řemeslné trhy, kde jsou k mání poctivě, ručně vyrobené násady, vyřezané hezky po létech z větví. Lípa je super, protože je lehká. Na vidle je dobrý javor nebo jasan pro svoji pružnost, protože se do nich musíme občas pořádně opřít, tak aby to pod tím náporem násada vydržela. U lopaty se můžeme setkat i s násadou bukovou, ale z mé zkušenosti jsou na ženu těžká.

Na přehazování kompostu se vám bude hodit katr, oficiálně prohazovací síť. Čím obyčejnější, tím lepší, já používám s velikostí ok 1,5 cm. A pak se vám na výsevy bude hodit ještě síto s jemnější síťkou. Perlinka natažená do dřevěného lipového rámu o velikost 50×50×10 cm je tak akorát.

Lopatu jsem dostala k jmeninám ovázanou širokou růžovou mašlí, podobně jako velkou sekeru, kterou jsem dostala k narozeninám.

TADY JE MŮJ TIP: Napište si seznam přání a ke každé příležitosti můžete dostat přesně to, po čem vaše srdce prahne. ☺️

K záhonkové etapě pořizování nářadí přibyly ještě konve na zalévání s jemným kropáčkem. Mám dvě, to abych mohla jít hezky zpříma a vyváženě. Netahám se s nimi nikam daleko, protože je napouštím mezi záhony hadicí vodou tekoucí samospádem

z kontejnerů. Keře a stromy obyčejně moc nezalévám, protože je sázím po dešti nebo před deštěm.

Pak také dřevěné hrábě, protože už na zahradě zůstávám přes léto a mohu sušit seno. Sice ho zatím, stejně jako předtím trávu, dávám jako mulč ke keřům a stromům, ale ráda si užívám tu šustivou a voňavou bohulibou činnost. Při skládání to pak mám na vidlích mnohem lehčí.

3. etapa – zkrášlovací

Se změnou části divokého lesa na jedlou zahradu začala nová, současná etapa a s ní přišly novinky. Kdybych to měla říct natvrdo, tak jsem přestala z buše vysekávat kousek země k žití a mohu se začít věnovat už takovým těm klasickým zahrádkářským činnostem. Popravdě, ty krajinotvorné mě bavily víc. Bloumání divočinou, pozorování dějů v přírodě a odpočívání v prostředí, kde je vše dokonalé takové, jaké je, je uklidňující a nabíjející a dává mi větší smysl.

Na druhou stranu můj smysl pro krásu a detail mě vede k dotváření jednotlivých míst zahrady tak, aby byly i po doteku lidské ruky krásné.

Pořídila jsem si:

• motorovou sekačku trávníku (vyhozenou a repasovanou) (1 000,-)
• prstové hrábě (400,-)
• aku pilu (10 000,-)

Dávám velmi dobře pozor na to, abych nesklouzla k činnostem, pro které jsem si zahradu nepořizovala, protože to hrozí hned, jak si koupíte sekačku na trávník a k ní prstové hrábě. Zkrátka vás ta výška trávníku začne honit ať chcete nebo ne, jak to jednou zkusíte. Musím říct, že ty moje divoké záhony se vedle sekačkou posečených cestiček nádherně vyjímají. Celá zahrada dostane úplně jiný švih. Ale jak říkám, dávám si pozor a hledám v tom rovnováhu. 😊

Aku pilu jsem si mohla pořídit díky solárnímu panelu, který tu mám a mohu ji dobíjet. Je to tak výkonný pomocník, že se mi ještě nestalo, že by se vybila dřív než já. Krom výhod, že je lehká, výkonná, tak je ještě voňavá bio olejem a po zahradě se ozývá jen zvuk mixeru, což už soused ani nemůže slyšet, kdyby tu nějaký byl. Udržuji s její pomocí ještě zatím divoké části zahrady, kde kopicuji dříví na topení, mohu pečovat o průjezdnost cesty a vyrábět třeba plaňkový plot, kůly k fazolím, žlaby pod okap a jiné drobné práce se dřevem. Krásně by se s ní dělaly sochy z kmene stromu. Je to úžasný pomocník a další skvělý tip na dárek k Vánocům. Třeba místo kabelky od Gucci.

Tak a tím bych seznam mého nářadí uzavřela, protože víc na hektarovou zahradu opravdu nepotřebuju, krom drobností, které mi zpříjemňují práci na zahradě a sem patří:

• proutěný košík na nošení všeho drobného s sebou, jako je pití, semínka, rukavice nebo mobil na focení (600,-)
• provázek z přírodního materiálu na uvázání poléhajících květin, na vyvázání rajčat apod. (40,-)
• kbelík na plevel, protože jinak pak leží všude jeho hromádky (70,-)
• pracovní rukavice, které používám všude tam, kde kralují kopřivy… vlastně všude 😃 (240,-)
• termoska (na studené i teplé pití) (750,-)

Máte-li větší zahradu a přátele, kteří k vám rádi jezdí trávit čas, je skvělé mít některého nářadí vícero. Alespoň:

• 2× vidle,
• 4× hrábě,
• 6× kosu,
• 4× motyčku.

Protože když máte na zahradě prácechtivé lidičky a vy buď nevíte, co byste jim dali za práci nebo nemáte nářadí, kterým by tu práci udělali, to je čiré zoufalství a mrhání příležitostí.

Nejúčinnější zahradní nástroj 🤩

Nejúčinnější nářadí je mnohdy zahradní lehátko. To vám ušetří nejvíc práce. Ale abyste si mohli opravdu lehnout a jen se kochat, potřebujete mít jistotu, že máte dobře navrženou a osázenou zahradu. To se naučíte v mých kurzech, kterými vás vedu k soběstačné, zdravé a krásné zahradě, kterou zvládnete jednou ženskou silou.

💡 Džungloidní úkol pro vás

Když zahradu přikryje sněhová peřina, už se na zahradě opravdu nedá nic dělat a je čas a příležitost postarat se o své nářadí. Očistěte ho, otřete a natřete ho hadříkem napuštěným olejem.

Nářadí pověste ve svém zahradním domku nebo kůlně. Zima je skvělá příležitost kůlnu uklidit, všechno nepotřebné vyhodit a nově uspořádat. Malý bydlík se svou kůlničkou mě učí minimalismu, a tak mám na zahradě jen věci, které opravdu potřebuji.

Co dalšího vás zajímá k zahradnímu nářadí? Napište mi do komentáře, ráda vám poradím a pomohu ušetřit peníze nebo společně vymyslíme dárek k Vánocům tak, aby vás práce na zahradě opravdu bavila.

S láskou 💚