V zahradě se snoubí plno činností, na každou by se našel specializovaný odborník. Jenže všechno, co chceme v zahradě dělat, můžeme zvládnout sami. Zkrátka si práci maximálně zjednodušujeme.
Odjakživa vím, že budu žít obklopená sadem, u louky, blízko lesa, s výhledem do údolí. Říkávala jsem, že chci žít v chaloupce na jižní stráni, v ovocném sadu, pod lesem. Tak mám, co jsem chtěla. Bez chaloupky, ale s ruinou óbrstodoly a k tomu víc jak hektar džungle. :-)))))
Divoká stráň s trávou vyšší než jsem já, s lesem, co natahuje šlahounky, aby i ten zbytek zahrady pohltil. Jenže je to už pár let, co se tu oháním svou kosou s kovovým kosištěm. Dřevěné kosiště bych na tomto houževnatém porostu lámala jedno za druhým. 🙂 Síct mě naučil táta ještě jako náctiletou. To po něm jsem zdědila sekáčskou vášeň.
Vzpomínám, jak jsme brzy ráno vstávali a šli síct. Táta sekl a já rozhazovala právě posečenou trávu plnou kopretin. Ptáci zpívali, bylo chladno a kosa svištěla svis……svis…….svis….. a do toho hrkal brousek v pouzdře na tátově opasku…
Tráva sečením postupně mění skladbu, nálety se stáhly do lesa a já se svou kosou pomáhám vysazeným ovocným stromům a keřům uhájit pozice. Onehdá můj nejstarší syn povídá: „Mami, tady to začíná vypadat jako zahrada.“ Potěšilo mě to, moc. Ale k vizi mé zahrady to má ještě daleko.
O trvalkách říkám, že jsou to princezny, pro které divočina není. Trvalka potřebuje mít pěkně připravený pokojíček v podobě perfektně vypletého záhonu a jeho hranice musí střežit ostrá stráž. Což na džungloidní zahradě vytvořit lze, ale uhájit ho před tou džunglí, jde už hůře, ta si bere zpět co může.
Jak to tedy dělám? Zahrada mě naučila!
Když jsem v prvních letech přes léto jen kosila trávu, nedělala jsem s ní nic jiného, než že jsem ji skládala na hromady jako seno tam, kde mi to zrovna vyšlo, abych s naloženými vidlemi nemusela moc daleko. Následující jaro jsem zbylé trošky slehlého sena dala na kompost a v místě hromádky se odhalil naprosto čistý záhon!
Hned jsem všechny nově vzniklé záhony osela a osázela. Tímto způsobem získávám od džungle květinové a zeleninové záhonky. Záhon založím na jaře nebo v průběhu léta. Tráva tak pochopí, že tady pro ní slunce nesvítí. Pokud byste to udělali až na podzim nebo v zimě a počkali třeba do května, řekla by si tráva: „Fuj, to byla ale dlouhá zima!!“ a o to rychleji by vyrostla.
Metodu jsem vylepšila o použití černé netkané textilie, kterou zamulčuji senem nebo rovnou trávou a pokud mám, tak slámou. Proč netkanku? Nepotřebuji na zamulčování příštího záhonu tolik trávy. Aby pouhé zamulčování opravdu fungovalo, musí být vrstva minimálně půl metru vysoká! Tráva není sláma. Tím jak zahradu opečovávám, hojnost materiálu jako je mulč, kopřivy a dřevěný materiál se tenčí. Intenzivně tedy obhospodařuji pouze dvě třetiny pozemku, zbytek zůstává opravdovou džunglí plnou dřeva a dalšího potřebného materiálu.
Získaný záhon je krásně kyprý a čistý, stačí jen uhrabat a je připravený pro výsev a výsadbu choulostivějších rostlinek. Potíž začne být ve chvíli, kdy si bršlice s pejřkou všimnou té krásně kypré zeminy a vyrazí do ní. Tuhle invazi zatím dávají pouze kosatce, lupiny a denivky s ostropestřcem. Pokud se však v trávě objeví svízel přítula, nezvládnou to ani tihle oddolní, ten složí k zemi všechno.
Kamenná obruba nebo obruba s cihel či kovový lem by byly jen dekorační záležitostí tak na jeden rok. Použila jsem i tady fintu s netkankou a každému záhonku dělám lem zamulčovaný slámou. Musí být dostatečně široký, tak 50 cm nejméně. Do tmy se oddenky a kořínky nevydají a záhon tak zůstane uchráněn.
Věřím, že mnozí z vás se potýkají spíše s tímto problémem.Pak máte mnohem lehčí úkol. Záhon získejte stejným způsobem. Okraj záhonku vymezte některým z výše uvedených způsobů, nasypte vyzrálý kompost a zvolte suchomilné trvalky a letničky.
Už jako malá jsem hned po příjezdu s rodiči na chalupu utekla dozadu do louky. Byl páteční podvečer, slunce bylo nízko, světlo bylo měkounké a v tom zlatu se mihotal všechen ten zlatý poletující hmyzí svět. Já stála uprostřed, nasávala a užívala si to propojení. Byla jsem opět doma. Na té louce rostlo snad všechno! Od úpolínů až po kartáčky a těch druhů trav! Trhala jsem květiny do vázy, aranžovala je a pokaždé to udělala trochu jinak. Vždycky jsem si přála být květinářkou. Tak mě tak napadá, že vlastně ještě nejsem. :-)….ale už jsem hodně blízko!!! 🙂
Přála bych si mít na zahradě úplně všechny druhy květin. Jet do velkoobchodů pro rostliny je jedna z mých největších radostí. Naštěstí mám na to malé auto a schválně si s sebou neberu navíc moc peněz. Vím, že bych je tam všechny nechala, ta nejzkušenější trvalka by to musela domů odřídit a já bych jela busem! 😀
Mezi nejodvážnější, nejodolnější a nejjednodušeji vypěstovatelné trvalky jsou pro mě tyto:
♥ třapatka nachová ♥ šalvěj hajní ♥ kosatec sibiřský ♥ mavuň ♥ sporýš argentinský ♥ pivoňka ♥ denivka ♥ floxy ♥ ostrožka ♥ rozrazil ♥ náprstník ♥ lupina ♥ pomněnka ♥ kopretina ♥ kosatec německý ♥ orlíček
Všechny jmenované trvalky nebo dvouletky se dají ve větším množství vypěstovat ze zakoupených semen a ostatní lze získat od kamarádek, sousedek nebo babiček. Výhodou trvalek je, že se rády rozrůstají a dělají tak radost darujícím i obdarovávaným. Pochopitelně si je můžete koupit. Já dávám přednost vlastnímu pěstování a navazování nových přátelství. Mě ta malá dobrodružství zkrátka baví. 🙂
Aby záhon dobře fungoval, musí být trvalky prorostlé těsně jedna k druhé. To však nebudou hned při výsadbě malých sazenic, ale až se rozrostou. Tak do dvou let a více. Co tedy zatím s tím volným místem?
Doplňuji ho letničkami:
♥ chrpa ♥sléz ♥ mák ♥ měsíček ♥ afrikán ♥ jestřábník ♥ heřmánek ♥ brutnák ♥ ostálka ♥ čínská astra ♥ hledík ♥ krásenka ♥ šalvěj (Salvia splendens) ♥ krásenka ♥ nestařec ♥ tařicovka ♥ smil ♥ laskavec ♥ třapatovka ♥ slunečnice ♥ hvozdík ♥ stračka ♥ sluncovka ♥ sporýš ♥ limonka ♥ černucha ♥ len ♥ šáter ♥ lnice ♥ jazylka ♥ vitálka ♥ krásnoočko
a jednoletými trávami, pokud seženu jejich semena. Jsou nádherné do divokých, přírodních vazeb:
♥ lesknice kanárská ♥ psineček mlžný ♥ sametovka zaječí ocásek ♥ třeslice větší ♥ dochan setý ♥ oves jalový ♥ proso seté ♥ ječmen hřívnatý
Dvouletky se vysemeňují sami a z ostatních obírám semena jak jen to jde. Z afrikánů a šalvěje na konci léta, ale z třapatovky a hledíků klidně na konci zimy. Heřmánek se vysemeňuje průběžně.
Záhon máme, sazeničky i semena máme. Nezbývá než sebrat odvahu, směs namíchat a rovnoměrně rozhodit po záhonu. Že má být záhon trochu nahrubo pohrabaný, vlhký, a nesmí foukat asi psát nemusím. 🙂 Semínka hráběmi lehounce zapravíme a jemně udusáme. Já to pokaždé dělám dlaněmi a semínkům přeji krásný pobyt a vyprávím jim, že už se na ně moc těším.
Nakonec vezmu starší slámu a pocukruji s ní záhon. Nesmíme ho zamulčovat!!! Teď ještě ne. Ale jen tak jemně posypat rozdrobenou slámou, ona krásně podrží vlhkost, kterou ke klíčení budou potřebovat a také ochrání semena před deštěm. Já v tuto chvíli nezalévám, nechci si semena vyplavit a navíc záhon je vlhký. Pohlídám si, abych sela před deštěm nebo před podmračenými dny.
Tak směle do toho, je nejvyšší čas!! 🙂
Pokud už nějaký takový trvalkovo-letničkový záhon máte a chtěli byste se sním pochlubit, budu moc ráda za vaše obrázky, zkušenosti a komentáře. Můžete se pochlubit na FB stránkách Nezkrotné zahradnice nebo v uzavřené skupině Džungloidní zahrady.
Je toho hodně, co bych vám chtěla říct. Mým klientům pomáhám založit jejich džungloidní zahrady.
Pokud vás téma PŘÍRODNÍCH ZAHRAD zajímá hlouběji a chtěly byste se dozvědět další podrobnosti a širší souvislosti, přidejte se ke mně na další běh online kurzu Design džungloidní zahrady.