Ještě jsme se nesetkali? Těší mě. Jmenuji se Radka Votavová a jsem Nezkrotná zahradnice. Designérka a návrhářka přírodních džungloidních zahrad. Mojí vášní je šířit myšlenku těchto nezkrotných zahrad a ukazovat druhým, jak jednoduché to je. Jsem průvodkyní každému, kdo si chce svou zahradu tvořit sám, ve svém rytmu, vrátit se k původnímu a jednoduchému. Ke kráse, k užitku a zdraví.
Co je vlastně nezkrotná zahrada? To je přírodní jedlá zahrada podle vás. Poprvé jsem takhle nazvala svou zahradu před více jak 10 lety, kdy se mě má kamarádka zeptala: „ A jak vlastně vypadá ta tvoje zahrada?“ Já si v tu chvíli představila, jak ji tam beru, ona se se mnou v bílé sportovní soupravě NIKE prodírá skoro dvoumetrovou trávou, já rozhrnuju kopřivy a ukazuju jí jahody, maliny a támhle rybíz a pojď, koukej, tenhle malinký proutek je zpravokeřenělá jabloň matčino, jakou měla moje babička…
Neměla jsem odvahu kamarádku na svou zahradu vzít. Věděla jsem, že by ji nepochopila. Byla na hony vzdálená představám o krásné vystajlované zahradě. Nebyla ani moderní ani anglická. Byla ponechána divočině a sem tam byla podle mě.
Okukovala jsem od divoké přírody, jak to dělá, a pak jsem to zkoušela sama. Sázela jsem především jedlé, pěstovala trvalky, abych se s nimi seznámila, a tvořila zahradu tak, aby mě vůbec nepotřebovala (protože jsem v ní nežila, ale dojížděla na ni).
Má zahrada je ve stráni, 500 m. n. m. Nedá se na ní používat nějaká mechanizace, není na ní přiveden elektrický proud, musím si poradit bez mašinek a nemá ani vodovod. A tak jsem se naučila pracovat s dešťovou vodou. Pozorováním jsem se to naučila od své zahrady. Má zahrada je uspořádaná tak, aby žádné zalévání nepotřebovala. Ano jímám dešťovou vodu, ale na podzim plné kontejnery stejně vypustím, protože dešťovou vodu využívám jen pro sebe. A zahrada? Ta se obejde bez zalévání.
Ve výsledku potřebuji jen základní zahradnické náčiní, kosu a kolečko. Toť vše a stačím na hektar zahrady sama jednou ženskou silou s občasnou pomocí rodiny a přátel.
Je to díky tomu, že mám v sobě nastavenou jistou míru džungle, nezkrotnosti stejně jakou má divoká příroda.
Mohli bychom si každý na jakési pomyslné ose mezi tou betonovou džunglí a lesní džunglí od 0 – 10 uvědomit, kde se v hloubi srdce nacházíme my. Každý to máme v sobě jinak a všechno je správně. Zkuste si sami odpovědět, kde v hloubi duše na pomyslné stupnici jste.
Čím více chceme všechno kontrolovat a řídit, mít do pravých úhlů a přesných tvarů, tím více času, peněz a úsilí musíme vynaložit. Je to stejné jako u nás žen. Čím vzdálenější toužíme být své přirozené kráse, tím více času, peněz a úsilí nás to stojí. Se zahradou je to stejné. Jenže to neznamená, že bude zahrada divokým lesem.
Dokonce každá část zahrady může mít džungle jinou míru. U domu je zahrada upravenější se sečeným pobytovým trávníkem a vzadu v rohu můžeme nechávat divoký les, kde si tak rády hrají děti.
Příroda neustále usiluje o rovnováhu. Rovnovážný stav je, když je vytvořeno prostředí pro rozmanité formy života. Od těch nejmenších třeba v půdě až po veliké savce, a právě takovým prostředím je les.
Les je prostředím pro všechny živáčky. V listnatém lese se tvoří veškerá úrodná půda a porost lesa chrání půdu před erozí.
Když někde zůstane holá zem, příroda okamžitě spustí záchrannou akci.
Tato neustálá proměna, vývoj ve složení společenstev v ekosystému se nazývá sukcese.
Sukcese. Právě na tomto principu „lesa“ zakládáme zahrady.
Neznamená to, že máme všude na zahradě les a klestíme si cestu mačetou. Znamená to, že jsme pochopili, jak příroda funguje, využíváme tuto mocnou sílu, přestáváme s ní bojovat a naopak ji využíváme ku vzájemnému prospěchu.
Je jen na nás, z jakých rostlin si takový les vysázíme. V přírodních, permakulturních zahradách vysazujeme přednostně rostliny jedlé, sázíme jedlý les. Více o jedlém lese píšu tady >>>
Jedlý les může být docela malinký, co se vejde do truhlíku. Ale může to být i trvalkový záhon nebo velký záhon s jedlými keři, bylinami pod ovocným stromem doplněný o půdopokryvné rostliny a popínavky.
Vše vymýšlíme a zakládáme tak, aby to fungovalo téměř samo, trvale udržitelně s naší minimální péčí.
Na takto permakulturně, trvale udržitelně založených zahradách je nám pomáháno tou největší silou, jakou se nám v žádném jiném podnikání nedostane. Silou přírody.
Jsem správci planety. Dostali jsme darem půdu, slunce, vzduch a vodu. Začali jsme však s dary kupčit a úplně jsme zapomněli, že naši planetu musíme příštím generacím předat stejnou nebo krásnější. A my, permakulturní zahradníci jsme jak vlci. Přinášíme do zahrad harmonii, rovnováhu, navracíme se k jednoduchému a divokému.
Stáhněte si zdarma můj e-book 13 džungloidních kouzel a přečtěte si, jak jednoduše můžete zahradTVOŘIT místo zahradNIČIT.
my jsme před deseti lety založili zahradu,vysázeli jsme asi padesát okrasných stromu.dneska je tam krásná džungle.je v ní plno života.všude okolo se kácí tak alespon my jsme živočichum vrátili kousek přírody.
Právě mi manžel přinesl Vaši knihu, protože jsme na počátku budování zahrady. A já ji chci divokou, chutnou, pestrou a voňavou. Takže se těším na Vaše postřehy a až nadejde čas, budu čerpat rady a zkušenosti 🙂
Skvělé! Těším se na brzké setkání u plánování zahrady!