Džunglovníček na březen

Těšila jsem se na březen, na březnový džunglovníček, protože bude o kytičkách…

… jenže!!! Zahrada je stále pod bílou peřinou. Očima popotahuju malinkaté sněženky a bledulky a už se nemůžu dočkat až vnořím ruce do záhonků a budu sázet a sít.

Mám tohle brzké jaro ráda. Všechno je tak krásně přehledné! Země je měkká a kyprá, rozrušená mrazem. Nikde nebují žádná džungle, terén je jasně patrný, je krásně vidět kudy teče voda, kde se dělají kaluže, kde je na zahradě zima a kde sluníčko zem rychle ohřívá.

Pokud máte zahradu třeba jen s nepatrným svahem určitě stojí za úvahu, zda nezbudovat swale, nebo – li úleh, svejl. Je to příkop nebo jen terénní rýha vedená po vrstevnici bez odvodu vody. Používá se nejen na zahradách, ale všude tam, kde chceme zadržet vodu v krajině i ve městech.

Může mít podélný tvar nebo podobu úsměvu, měsíčku. Osázíme ho keři a trvalkami, ty ze zadržené vody profitují a my mám jednodušší údržbu terénní vlny. Neznamená to, že musíte mít celou zahradu rozproužkovanou na úlehy, ale pokud se vám tam jeden či dva podaří vymyslet, bude vaše zahrada o mnoho soběstačnější. Nakonec cesta vedená po vrstevnici je také úleh, pokud po ní voda neodtéká pryč.

Další možností jak pracovat s vodou je osadit do polní cesty svodnici a vodu si svést na pozemek do malé retenční nádrže. Ovšem jen v případě, že víte odkud voda po cestě teče. Že to není spláchnuté chemicky ošetřované pole nebo intenzivně obhospodařovaný les. Koktejly z postřiků na zahradě určitě nechceme. Vodu z mé retenční nádrže nechávám zasáknout, ale pokud bych ji chtěla zadržovat, musela bych ji nejdříve svést do malé odkalovací jímky, kde by se usadila zemina a listí spláchnuté z cesty a teprve přepadem bych vodu svedla do rybníčku vymazaným jílem nebo vyloženým fólií. Získala bych tak biotop, který by hned obsadili vodomilní živáčci.

Příroda má dokonalý internet fištící rychlostí světla.

Podobně fungují záhony založené jako terásky. Světe div se, nepotřebují zalévat. Pomocí mulče a promyšleného designu, kdy nezůstává po celý rok ani kousek půdy holý, záhony nevysychají. A kdyby přeci jen bylo velké sucho, jímám dešťovou vodu do kontejnerů, ze kterých pak zalévám hadicí samospádem. Každé jaro se snažím nachytat maximum dešťové vody, ale ještě nikdy jsem ji na velké zalévání naštěstí nepotřebovala.

      

Stromy a keře už mám v tuto dobu prořezané. Když prořezávám, tak jen suché větve nebo větve do průměru 3 cm. Větší ne!! Způsobila bych tak stromu ránu, kterou nestihne za sezonu zahojit. Rána je vstupní branou pro houby a urychluji tak jeho konec. Navrhuji a sázím do zahrad stromy po pečlivém výběru, aby na svém místě mohly vyrůst do své plné krásy a užít si svůj dlouhý život, nesrovnatelně delší než je ten náš. Vybírám stromy tak, abych neřezala a nekácela. U ovocných stromů pečlivě vybírám na jakou podnož jsou roubované a zda mají korunku založenou 160 – 190 cm nad zemí. Chci tedy stromy na podnoži, která je nebude dusit, ale podporovat a korunu chci založenou výš, abych pod ní mohla sadem chodit nebo ji podsázet keři a trvalkami a vytvořit si tak prosperující společenství tzv. guild. Pomocí těchto guildů vytvářím na zahradě „pokojíčky“ a každému koutu zahrady tak dávám smysl. 

Jak zahradu zútulnit a zadžunglovat 😉 se dozvíte >>> na mém webináři, který jsem teď na jaro pro vás nadšence připravila.

Stromy jsou živé bytosti a zaslouží si náš respekt a úctu.

Jen co sleze sníh nastane nejlepší čas pro sázení prostokořenných ovocných keřů a stromů (bez kořenového balu v květináči). Každý rok si zahřížím výhony rybízů a získávám tak nové sazenice oblíbených odrůd. Teď je ten správný čas, zasadit je na nové místo. Rybízy jsou malé, celkem řídké keře v průměru asi 1 m. Rybízy ráda využívám na lehké optické předěly nebo podsázení ovocných stromů. Rybízy dozrávají  i ve stínu. Pokud potřebuji něco většího, použiji jostu (kříženec černého rybízu a angreštu), která dorůstá až 2 m. Podobně velký, dvoumetrový je zimolez kamčatský, který už touhle dobou rozkvétá a první úrodu mohu sklízet v květnu. Aby vám hojně plodil, potřebujete dvě různé odrůdy. Jeho velkou výhodou pro přírodní zahrady je, že nepotřebuje kyselou půdu. Jeho nevýhodou je, že je ze Sibiře zvyklý na brzký příchod zimy, a tak shazuje listí už koncem srpna. Má rád poměrně vlhko. Kyselou půdu naopak potřebuje „kanadská borůvka“ – brusnice chocholičnatá. Aby dobře plodila, potřebujete opět dvě různé odrůdy. Do zahrady kanadskou borůvku sázím jen tehdy, když je součástí zahrady lesní divočinka s kyselou půdou. Rozhodně nekupuji rašelinu (neobnovitelný zdroj) a nejdu na lup hrabanky do lesa!

Už je teď déle světlo a mohu být venku do 18 hod, tak ještě než zalezu za ty kamna a začnu vymýšlet trvalkový záhon, spálím ještě hromadu suchých větví z loňska a starých výhonů malin a ostružin. Oheň zakládám na novém místě, dál od té původní hromady. V  hromadě často přezimují ježci nebo zmije a užovky. Někdy už jsou do hromady nastěhovaní i střízlíci.

Brrr, to je letos dlouhá zima! Jdu do tepla.

Sahám po pastelkách a jdeme na plánování záhonu pod hrušní.

Pokud budete mít dotaz, napište mi do diskuze pod článek nebo na info@radkavotavova.cz

Radka Votavová
Zahradtvůrkyně, obdivovatelka krás světa, ta co bloumá, následuje hlas své duše a matka Země je jí vším.

Mamina tří dospělých dětí, dcery a dvou synů. Nezkrotná a nespoutaná, někdy tichá, specialistka na džungloidní zahrady.

Tvůrkyně kurzů, kde učí, jak každou zahradu proměnit v kousek ráje na Zemi, plnou jídla, krásy a zdraví. Mentorka a průvodkyně tvorbou vlastních džungloidních zahrad.
Komentáře
  1. Lucie Hrochová napsal:

    Úžasný návrh záhonu. A že je to záhon pořádný. Už ho vidím v nějaké podobné formě na své zahradě. Ale v pořadí to bude až tak za 2 roky Místo je doposud docela brutálně zarostlé kopřivami a pitulníkem. Pitulník beru, kopřivy už méně. Momentálně řeším, jak to všechno zvládnout. Založit a první roky udržovat záhon je fajn, ale postupně, jak záhonů a všeho toho stromoví, křoví a býlí přibývá, ruce jsou stále jen 2 a záda dokonce jen jedny, nějak se cítím zavalená. Svahy na dvou velkých terasách osázené před 7 lety bylinkami se mi „nějak“ zapýřily a sem tam dokonce husí noha. Ó hrůzo! Vidím různé technologické chyby, které jsem udělala, některá běžně užívaná doporučení se mi až tak moc neosvědčily. Ale až to všechno zase vypučí, rozkvete, obalí se včelkami a motýli, odpustím i sobě tu nedůslednost a asi i neschopnost vše udržet v když ne perfektním, tak aspoň slušném stavu a půjdu založit nějaký nový záhon. Kolečka mám vystřihaná a použila jsem je při plánování záhonku pro kamarádku. Jsem zvědavá, jak se poperou s výsadbou. Tak díky za krásnou inspiraci
    Lucie

    • Radka Votavová napsal:

      Lucie, děkuji za krásnou a upřímnou reakci. Tlak, spěch, dřina, frustrace a nakonec nespokojenost. 🙂 Zahoďme to za hlavu a užívejme si divokost, nespoutanost a naši hravost. Džungloidní zahrada je náš obtisk a pokud je podobná spíše lesu….no a? Já se v takové cítím nejlépe. Z udržovaných zahrad utíkám, protože ztratily sílu divočiny, nedokážou mne učit, konejšit a dobíjet. Kopřiva nedává pravidelné sečení a my příliš přísného vnitřního kritika. přeji vám krásné jaro Lucie a pošlete mi nějaké foto vaší zahrady. Těším se.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.